Dan Bárta & Illustratosphere

Píše se datum 19. 12. 2007, je středa, asi tři čtvrtě na osm večer. Mé kroky směřují jedním jediným a velice jistým směrem k divadlu biblického názvu. Archa. Jeden obchůdek za druhým, kavárna, vcházím do pasáže, prosklený vstup, dvě gorily v dost těsném obleku, pět korun za šatnu, jeden rychlý zelený čaj (za dvacet dva) a pak...

Pak napjaté čekání a očekávání. Občas se někdo nahne přes zábradlí vlevo nad jevištěm a dav propadne v jásot. Předčasně. Akademická čtvrthodinka uplynula jako voda a druhá neměla dlouho do konce. Hlavní aktér večera však stále nikde. Očekávání a napětí by se dalo krájet. Dav až fanaticky roztleskává všechny okolo, sál se naplňuje k prasknutí šumem potlesku. Však Bárta?

Tu hle... šedá postava se zleva přibližuje na pódium. Klávesy, kytara, bicí, basa, klavír a Dan. Výbuch nadšení, krátké přivítání a pak už jen hudební trans...

Víc si nepamatuju. Jenom vím, že jsem se po koncertu rozhodoval, jestli to do toho KFC u Florence ještě stihnu. Usoudil jsem že ne, protože mi tramvaj měla jet za pět minut. Tak jsem nastoupil a ještě v hudebním opojení dorazil domů, do postele.

Bárta je opravdu super člověk a vynikající muzikant. Až budete mít chvilku času a pár korunek, rozhodně se na něj někam zajděte podívat, stojí to za to...