Sečteno, podtrženo

Stalo se toho hodně, ale ne zas tak moc, abych o tom musel psát pokaždé zvlášť...

NSZ z matematiky nakonec dopadlo s 19.25 body ze třiceti na percentilu 97, takže juch a hej, na nějakou tu vejšku se asi dostanu...

V SOČ jsem postoupil do pražského kola, takže jsem tu práci asi taky neměl úplně špatnou... mimochodem... tu je moje sočka...

V tichu a klidu proběhla oslava 19. narozenin. Jsou to sice poslední -náctiny, ale jinak je to věk úplně na prd.

Moderování taneční soutěže Ulita4Dance taky nakonec dopadlo (až na tři ukradené mobily) celkem úspěšně. Snad se nám povede i příští rok se k tomu dostat.

Pak jen maturitní ples a after. Na after jsem musel vydržet kvůli počítači až do konce (tedy do zhruba šesté hodiny ranní), byla celkem sranda jít z kalby za světla. A ples... no klasika. A předtančení se všem strašně líbilo. Moc se mi taky líbilo, že se tam o mě všechny přetahovaly... ale jen kvůli tancování :(

No a když už ženský, tak pořádně. Ještě mě občas pěkně štve, když je Míša nasraná a já jí prostě nemám jak pomoct. Je fakt, že od toho má teď jinýho šamstra. A snad lepšího... (Aspoň jí nemusí koukat do očí pod úhlem 15˚ nahoru...) Jo, trochu jí závidim, že si může jen tak ukázat prstem a na všechno (všechny) ostatní se vybodnout. Takže se to teď snaží zachránit Sinéad O'Connor s její peckou "Óro, sé do bheatha 'bhaile" a nebo spíš "Nothing Compares 2 U". Na obzoru tma a v hlavě už jen stopy endorfinu.

No a poslední, páteční, záležitost. Maturitní písemka z češtiny zanechává rozpačité pocity, ale stále se uklidňuju, že tou češtinou proboha nějak projdu... teda, až na ty pravopisné chyby.

A co dál? Seučit, seučit, seučit. A nikdo mi s tím nepomůže (i když Míša by mi asi taky moc nepomohla, leda psychicky a tím mi teď spíš škodí)...

A já stále nechci/nemůžu/nesmím zapomenout...